Visegradské hudební iniciativy 2008
V červenci v roce 2007 se poprvé sešel Visegrádský hudební tým, především
vysokoškolských pedagogů ze čtyř sousedících zemí, aby společně rokovali
o významných otázkách naší soudobé hudební pedagogiky. Loňským tématem byly
systémy hudebního vzdělávání ve všeobecném školství. Letos jsme požádali
Mezinárodní visegrádský fond v Bratislavě o podporu projektu
s názvem „Rozvoj uměleckých
a osobnostních hodnot v otevřeném systému hudebního vzdělávání“. Rada
velvyslanců zemí V4 ho schválila pod číslem 20810394 jako projekt IVF.
Uskutečnil se ve formě pracovních seminářů ve dnech 16. 7. až 20.7.2008 v Praze v budově Ministerstva
školství a na Konzervatoři Jana Deyla v Praze, která se těší
mezinárodnímu uznání pro své speciální zaměření na zrakově postiženou mládež
s výrazným hudebním nadáním. Jako koordinátor EAS pro ČR (European
Association for Music in Schools) jsem ho připravil se zahraničními partnery
(Prešovská univerzita v Prešově- SR, Szegedi Tudományegytem Juhás Gyula
Pedagogusképzo Kar. Szeged- HU, Universytet Rzeszowski w Rzeszow-PL). Významnou
úlohu při přípravě a v samotném proběhu seminářu je třeba jednoznačně
připsat doc. Ireně Medňanské, národní koordinátorce a člence prezidia EAS pro
Slovensko. Učitelé z vysokých škol ze čtyř zemí přednesli referáty o aktuálních
proměnách a úkolech v hudebním vzdělávání ve všeobecném školství pod
vlivem probíhající pedagogické reformy v Evropě a přiblížili systémy
doktorandských studií, habilitačních a inauguračních řízení. Z hlediska
Boloňského procesu měla tato událost význam pro sbližování
i vysokoškolských studií v rámci zemí V4 a dále rozvinula myšlenky
evropských hudebních kongresů EAS v ČR (2005), v Německu
(2006) a ve Švédsku (2007) a navázala na ideje posledního koncilu
Hudební rady Evropy z dubna 2008 na JAMU v Brně.
Pro hudební vzdělávání ve všech zemích
V4 je v současné době klíčová právě probíhající pedagogická reforma. Je
nutné uhájit postavení a význam hudební výchovy v celkovém profilu
vzdělávání od předškolního věku dětí až po jejich dospělost. O této
problematice ve Slovenské republice hovořila Prof. Eva Michalová, v České
republice doc. Marie Slavíková a doc. Miloš Kodejška, v Maďarské
republice Prof. Noemi Maczelka, v Polské republice Dr. Miroslav Dymon
a Dr. Martha Uberman. Všichni se shodli na opodstatněnosti filozofie
pedagogické reformy, která vychází ze čtyř pilířů vzdělávání (učit se poznávat,
učit se jednat, učit se žít společně, učit se být). Dále také podtrhli význam podnětů Mezinárodní komise UNESCO a současných pedagogických trendů, především
personalismu, sociokonstruktivismu, integrativity a polyestetické koncepce
vzdělávání a výchovy. Souhlasili s cíly a úkoly Rámcových
vzdělávacích plánu. Když hovořili
o druzích kompetencí, bohužel
konstatovali absenci té, která má pro
oblast hudby klíčové postavení a mohla by se například nazvat esteticko
hudební.
Esteticko hudební kompetence má právo na svou existenci
jako samostatná a klíčová kompetence, nikoli jen participující v rámci již
existujících, jako jsou kompetence k učení, k řešení problému,
komunikativní, sociální a personální, občanská nebo pracovní. V jednání zazněly velmi silné
a naléhavé důvody, které je nutné zveřejňovat, o které je třeba v jednotlivých
zemích usilovat. Toto téma jsme považovali za velmi závažné. Vždyť rozvoj citu a smyslu pro krásu, krásno je základní hodnota zdravého duševního i duchovního
života! Které jiné discipliny ve všeobecném vzdělávání mohou naplnit ideje
mezinárodní komise UNESCO „Vzdělávání pro 21.století“ v oblasti rozvoje
duchovního a duševního života dítěte než právě hudební výchova? Hudební umění
přináší člověku vyšší hodnoty existence. Je to poselství Řádu světa, který dítě od útlého věku až po dospělost poznává,
byť často nedokonale. Sdílí s ním (do určité míry je to dáno jeho vlohovým základem) smysluplný kontakt a
nebo tento kontakt narušuje s patřičnými důsledky. Pochopit existenci
jevů, které jaksi převyšují rozumový potenciál by bylo možné právě
prostřednictvím této kompetence. Pro člověka jsou prožitkové hodnoty velmi
podstatné, jsou důležité rovněž pro jeho duševní zdraví, podněcují pracovitost
a vůli pozitivně řešit zadané úkoly. Umění, zvláště hudba je prostředníkem tohoto dialogu, který je důležité
podněcovat v celém ontogenetickém vývoji. Je to proto, že člověk je
v hudební činnosti každou sekundu aktivní ve smyslu technickém i
prožitkovém. Dítě se učí přijímat hudbu od útlého věku aktivně,
rozumět jejím hudebně výrazovým a
formotvorným prostředkům a znát i historické souvislosti. Hudba mu umožňuje i vlastní tvorbu a
produkci a rozvíjí celou škálu citů,
prožitků – nejenom uměleckých, ale i sociálních, duševních a duchovních.
Techniky pěvecké, instrumentální, pohybové nebo poslechové činnosti a jejich
kultivace právě v činnostním chápání rozvoje zároveň prohlubují
emocionální prožitek, který se ještě násobí při zapojování většího počtu smyslů
a v integraci s jinými múzickými nebo i dalšími činnostmi. Tak se
utvářejí zcela bezprostředně postoje –
relativně trvalé hodnoty v osobnosti. Vždyť osobnost je právě integrace
k seberealizaci ve vztahu k vnějšímu prostředí, ale i k sobě
samotnému. Hudební umění tuto osobnost
obohacuje o významnou dimenzi – cit a smysl pro krásu celého životního spektra,
v kterém člověk žije a pracuje. Je stále mnoho učitelů, kteří duchovní
život berou jako jakýsi rozvojový
doplněk a nevědí si s ním rady. Je to jistě odvislé od dlouholetého ateizmu, který člověka duchovně celkově
degradoval. Materiální chápání života bylo základem vysokoškolských učebnic pro
pedagogické vysoké školy v socialistických zemích. A dnes? Právě
v těchto oblastech se projevuje názorová disharmonie. Umění a zvláště
hudební umění je garantem průniků
s duchovním rozvojem (vhledem) člověka a celé společnosti - pokud ho
zprostředkovávají učitelé, kteří rozumí poselství hudby mnohých skladatelů,
jejichž díla přežívají věky právě proto, že přenášejí hudbu s duchovním
posláním. Absence této klíčové kompetence zeslabuje účinek pedagogické reformy
Protože nemůžeme tedy mluvit o samostatné klíčové
kompetenci, musíme se zabývat jen otázkami, jak hudební výchova přispívá
k utváření zmíněných klíčových kompetencí. Podle Rámcově vzdělávacího
programu je hudební výchova spolu s výtvarnou a dramatickou výchovou
zařazena do oblasti Umění a kultura. Nemusíme hovořit o významu kultury, umění nebo hudby. Ty jsou evidentní a historií i
současností dostatečně prokázány. Autoři Rámcově vzdělávacího programu se ve
svém dokumentu dostatečně nevěnovali tomu, jakým způsobem právě hudba jako specifický druh umění rozvíjí
klíčové kompetence. Vyšli z toho, že hudební výchova vede
k porozumění hudebnímu umění a k rozvoji žákovy hudebnosti a že hudební
činnosti jsou velmi důležité. Hudebnost
žáka se má poznat podle určitých dovedností sluchových rytmických pěveckých,
intonačních, instrumentálních, hudebně pohybových, hudebně tvořivých a
poslechových. Právě od těchto dovedností pak odvozují své výstupy.
V českém dokumentu tím dochází k zmenšení autority discipliny hudební
výchova ve všeobecném školství. V okolních zemích vysvítá obdobné
nebezpečí. Je to především proto, že pro
školy jsou povinné pouze očekávané výstupy a volba konkrétního učiva není
závazná, povinná. Rámcově vzdělávací
programy základního vzdělávání nabízejí učivo doporučené. Je na učiteli, na učitelském kolektivu, co si
z doporučeného učiva vybere. Takže v konečném důsledku to může
znamenat omezení hudebních činností v základním školství v České
republice. Proto kvalita hudebního vzdělávání pro základní školství na vysokých
pedagogických školách je rozhodující pro kvalitu praxe na základních školách. Uvažujme o tom, jak
zlepšit a přizpůsobit výuku této situaci, mysleme na aktivity pro naše učitele
v praxi!
Kromě hlavních referátů měli účastníci
z okolních zemí možnost si vyslechnout velmi zajímavé a inspirativní
prezentace pedagogu, kteří již aplikují
nové pedagogické trendy do hudebního vzdělávání. Například Dr. Jana Hudáková
z Prešova (SR) představila tvořivé
modely pro vyučování Hv na základní škole, Dr. Lenka Sochová (SR) hovořila o tvořivých inspiracích v hudebních
činnostech z koncertů pro děti, Mgr.
Josef Vondráček (ČR), ředitel soukromé ZUŠ při PedF UK v Praze, velmi názorně
ukázal, jak nové masmediální technologie mohou výrazně obohacovat hudební
vzdělávání a jak je možné využít jejich fascinující přitažlivosti pro děti,
Claudie Košálová (SR) se zaměřila na
problematiku doktorandského vzděláváni. Velmi vstřícně byla přijata praktická hudební dílna Prof. Belo Felixe (SR),
který ji zaměřil na tvořivost a na integrativitu. Rovněž Prof. Noemi Maczelka (MR) zřetelně přiblížila hudebně vzdělávací situaci v Maďarské
republice. Účastníci měli možnost vyslechnout také zajímavou přednášku o poruchách
chování a o stresových situacích, které rovněž provázejí dnešní děti a mládež.
Přednesl ji děkan Pedagogické fakulty z univerzity v Rzeszowe Prof. Mieczyslaw Radochonski. Hosty semináře byli
i Prof. Jaroslav Herden a šéfredaktorka časopisu Hudební výchova doc.
Hana Váňová.
Pro rozvoj každého vysokoškolského pracoviště jsou důležité
perspektivy dalšího kvalifikačního rustu pracovníku. Na hudebních katedrách
pedagogických fakult se propojují dvě stejně významné oblasti – umělecká s
hudebně pedagogickou (manažerskou,či osvětovou). V tomto ohledu mají pracovníci na hudebních katedrách
pedagogických fakult časo problémy i
s habilitačním a inauguračním řízením. Postoje účastníku
k tomuto a dalším zmíněným oblastem vyjadřuje následné komuniké
z visegradských seminářu 2008:
§ Ve vzdělávacích programech pro základní školy, které jsou koncipovány jako kompetenční vzdělávání, absentuje samostatná esteticko-umělecká kompetence. Tento apel na její zařazení mezi klíčové kompetence vyplývá z dlouhodobého úpadku osobnostní kultury, vkusu a estetického cítění mladé generace.
§ Ve vysokém pedagogickém školství chybí kriteria certifikovanosti umělecké činnosti pedagogů univerzitních uměleckých kateder, která by byla porovnatelná s vědeckými kriterii. (Dlouhodobě chybí ochota ministerstev školství – odborů vysokých škol a akreditačních komisí tato kriteria stanovit a přijmout).
§ Tato necertifikovanost umělecké činnosti na příslušných katedrách učitelských fakult je příčinou nedostatečného naplnění stanovených kriterií pro habilitační a inaugurační řízení pedagogů z těchto kateder. Kriteria, která na univerzitách vycházejí především z podmínek přírodovědních a technických oborů, je nutné přizpůsobit specifikám umělecko-výchovné práce, která má výrazný vliv na výchovu a na kulturu ve společnosti.
Tyto požadavky jsou nyní předkládány kompetentním institucím a osobám, jako jsou ministerstva školství (odbory vysokých škol), akreditačním komisím ve visegradských zemích a rektorům univerzit. Věříme, že najdou odezvu v zájmu rozvoje zdravé hudební kultury dětí a mládeže.
Doc. PaedDr. Miloš Kodejška,CSc.
koordinátor Visegradského hudebního týmu
Ohlas hudebního kongresu EAS v Praze v roce 2005
To jsou slova
Josefa Scheideggera, významného vědce, umělce a bývalého
prezidenta EAS (Evropská společnost pro
školní hudební výchovu se sídlem v Bruselu). Pronesl je na zakončení
Hudebního kongresu EAS s názvem „Na dobrém počátku všechno záleží“
(J.A.Komenský), který se uskutečnil ve dnech 12.5. až 15.5.2005 v kongresových sálech Univerzity Karlovy
v Praze a její Pedagogické fakulty pod patronací ministryně Petry Buzkové. K
realizaci této celoevropské vědecko pedagogické a společenské události vedla
poměrně dlouhá cesta. Nabídku k jejímu uskutečnění jsme obdrželi již v roce 2001 od prezidia EAS
v průběhu hudebního kongresu EAS v Rize. Následně jsme pak vytvořili mezinárodní přípravný tým a společně
s odborníky z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy
v Praze, Konzervatoře a Ladičské školy Jana Deyla v Praze,
Jazykového studia Rolino v Praze, Týnské
školy Collegium Marianum
v Praze, s doktorandy a s řadou učitelů pražských škol jsme začali připravovat
obsahové, organizační a finanční podmínky kongresu. Ten byl zaměřen v duchu pedagogického odkazu
J. A. Komenského i tradic českých kantorů na hudební výchovu dětí v předškolním a
mladším školním věku. Na kongresu jsme si přáli prezentovat nejenom české
zkušenosti, ale chtěli jsme vytvořit
evropskou platformu pro zajímavé podněty, názory a zkušenosti hudebních
pedagogů z většiny zemí EU. Proto jsme už na předchozích evropských kongresech
EAS (v roce 2003 ve Vídni a roce 2004 v Aténách) vyzvali všechny zájemce,
aby přijeli do Prahy se svými náměty, jak soudobé pedagogické myšlení úspěšně
promítnout do hudební teorie a praxe u dětí v předškolním a mladším
školním věku. Dostavilo se přibližně 200
domácích a zahraničních vědců, učitelů, pracovníků v hudebním školství,
v hudební kultuře, politických pracovníků a studentů z 20 evropských zemí
a přibližně 100 z nich předneslo
své příspěvky. Byly pečlivě vybrány prezidiem EAS a směřovaly do vyhlášených tematických
oblastí: společenský význam hudební výchovy, hudební činnosti v mateřských
školách a v základních školách, diagnostika a rozvoj hudebního talentu,
profesionální příprava pedagogů pro práci v předškolních zařízeních a
v základních školách, hudebně pedagogické náměty pro spolupráci mezi
školou a rodinou, zajímavé zkušenosti ze školských systémů v zemích EU a prezentace materiálů pro hudební výchovu. Doplňkový
program kongresu tvořily workshopy hudebně tvořivých
činností, výstavy hudebních publikací, učebních pomůcek a různých didaktických
materiálů, hospitace v pražských školách, koncerty a exkurze po kulturních a
historických památkách Prahy.
Kongres byl slavnostně zahájen ve Velké aule Karolina
Univerzity Karlovy dne 12.5.2005 za přítomnosti vedoucích představitelů světové
organizace ISME, několika evropských hudebních svazů, Parlamentu EU, MŠMTv ČR, České hudební společnosti a Univerzity Karlovy v Praze. Na úvod
zazněly zdravice předsedkyně České hudební společnosti paní Míly Smetáčkové (Praha), prezidentky
ISME Liane Hentschke (Rio Grande do Sul, Brazil a prezidenta EAS Josefa Scheideggera
(Luzern), které zdůrazňovaly význam hudby v životě dnešního dítěte a
podtrhly i etický význam konference. Filozofický smysl udělil pak kongresu proděkan
Pedagogické fakulty UK v Praze Zdeněk
Helus, který
ukázal, jak hudba umožňuje člověku vnímat a prožívat důležité hodnoty
pro život. Jsou to prožitky dobra,
krásy, pravdy, řádu a sdílení člověka s člověkem. Slavnostní atmosféra
byla následně ještě umocněna vynikajícím uměleckým výkonem pěveckého sboru Bambini di Praga
a následnou recepcí. Konkrétní jednání probíhala ve dnech 13.5 až 15.5. 2005 ve
čtyřech kongresových sálech v historické univerzitní budově a na
Pedagogické fakultě UK. Není možné v tomto příspěvku podrobně popsat celý průběh kongresu, představit
všechny osobnosti evropské hudební pedagogiky a jejich myšlenky. Chtěli bychom
alespoň upozornit na některé
z nich, které jsou inspirativní i pro české podmínky.
Do tematického celku nazvaného Společenský význam hudební výchovy
náležel úvodní referát Evy Opravilové (Praha),
podle které dnešní doba přináší sice velké materiálně technické, informační a
mediální možnosti, ale také ohrožuje správnou tvorbu hodnotového systému dítěte. Dítě se snadno dostává do kontaktů
s mnoha negativními společenskými jevy, nedokáže správně chápat a rozumět
světu. Až příliš často dochází k deformaci jeho estetického cítění,
k jeho celkovému psychickému otupení, k jeho devalvaci tradičních
lidských hodnot a bohužel i k porušování jeho mravní odpovědnosti. Přibývá
stále více dětských aktivit, které vycházejí například z medializace nebo
informatizace naší společnosti. Proto je
třeba nacházet a zveřejňovat nové podněty pro uměleckou výchovu, které jsou
nezbytné pro zdravý vývoj dítěte. Referát Evy Michalové (B. Bystrica) emotivně apeloval na lepší
komunikaci mezi učitelem a žákem. Dítě, které se rodí z lásky, si přináší
na svět rodičovský kód lásky a učitel má poslání jej otevřít a dále rozvíjet.
Hudební výchovu, která je spojena s emocionalitou, kreativitou, empatií,
intuicí a atmosférou lidskosti, je dnes důležité spojovat s krásou
ostatních umění (integrativní a polyestetická
výchova), s poznáváním a tolerancí jiných lidí a jejich kultur
(multikulturní výchova), s láskou a s respektem k přírodě a
k životnímu prostředí (environmentální výchova),
se sebekritikou a poznáváním sebe sama (globální výchova). To potvrdil i
příspěvek Magnuse Gaula
(Regensburg), který hovořil o několika výzkumech u dětí na 1. stupni ZŠ
v Německu. Zjišťoval školní i mimoškolní zkušenosti žáků s recepcí i
produkcí hudby, například oblibu hudebních žánrů, hudebních nástrojů, zájem o
aktivní muzicírování. Výzkum potvrdil, jak významnou úlohu hraje hudební
výchova v rozvoji citu u každého dítěte a jak je nutné vyvíjet velké
společenské úsilí o její důležité místo ve všeobecném školském systému. Podle Josefa Scheideggera
(Luzern) roste hudební špička pouze ze zdravého a
širokého základu a každé dítě má právo dozvědět se o kvalitě svého nadání a
následně ho též rozvíjet. Proto je důležité vytipovat podmínky pro kvalitní
rozvoj dětské hudebnosti v rodině, ve školních i v mimoškolních
podmínkách a také v mediích. Utvářet hudebnost a ovlivňovat hudební vkus
v útlém dětství je od každé moudré společnosti neocenitelným vkladem do
lidského života.
Do tematického celku nazvaného Hudební činnosti v mateřských školách a v základních školách
náležela témata, která řešila problematiku tvořivého dialogu učitele a
dítěte v oblastech: poslech hudby (Jaroslav
Herden- Praha, Karl Heinz Zarius-Du“sseldorf, Marian Janek-B. Bystrica), hlasová výchova a zpěv (Alena Tichá-Praha), instrumentální hra
ve škole (Derek Kitt-Cornwall, Michael Schumacher-Mainz), hudebně
pohybové činnosti (Eva Jenčková-H.Králové, Manuela Widmer-Salzburg, integrace a hudební
tvořivost ve škole (Felix Belo-B.Bystrica,
Lenka Pospíšilová-Praha, Juraj Hatrík-Bratislava)
a zkušenosti se základními školami s rozšířenou hudební výchovou (Jan Prchal-Liberec). Uvedení pedagogové
prezentovali výsledky své celoživotní práce. Většina z nich pojala své
téma ve formě workshopů, což velmi oživilo
kongresovou atmosféru. Zvláště výsledky práce českých a slovenských pedagogů si
získaly obdiv a zasloužené uznání.
Do
tematické kategorie s názvem Diagnostika
a rozvoj hudebního talentu se přihlásilo mnoho odborníků, kteří se zajímali
o psychologické, soiologické a umělecké zřetele
hudebního vývoje dítěte a o vyhledávání hudebně talentovaných dětí. Ve svých
příspěvcích představili zajímavé výzkumy a studie. Z mnohých uvedeme
alespoň několik zahraničních, například výzkum angličanky
Susan Young (Exeter), která
zkoumala problematiku hudebnosti u velmi malých dětí. Dospěla
k závěru, že některé hudební rysy
jsou evolučně zakódovány již v genech, ovšem jejich vývoj vyžaduje
včasnou péči prostředí. Proto je podle autorky
třeba stimulovat prostředí, ve
kterém žijí malé děti. Položila si rovněž
otázku, zda muzikálnost je darem (zda je vrozena)? Domnívá se, že
muzikálnost je darem, který je ovšem třeba darovat dítěti kvalitní a včasnou
hudební výchovou. Maďarský vědec Zoltán Laczo (Budapešť) přednesl z historického pohledu
analýzu pojmu muzikálnost.
Předložil otázku, zda se jedná o
vrozenou schopnost nebo o naučenou dovednost? V jeho vědeckém týmu převažuje
názor, že muzikálnost je naučená a že její prvky a složky se neshodují
s tzv. objektivními parametry hudby, které stanovil C. E. Seashore. Podle Zoltána Laczó se muzikálnost skládá z citlivosti, expresivity
a originality. Skutečným darem, který přivede dítě k muzikálnosti, je
podle něj především dobrý školský systém a výborný učitel hudby. Italský vědec Andrea Sangiorgio
(Řím) zhodnotil dílo Edwina Gordona,
který předložil systematický a vědecky fundovaný model rozvoje kognitivního hudebního myšlení („tzv.audiace“). Vyšel přitom z nových poznatků neurologie,
kybernetiky i jazykovědy a vyvinul metodiku pro odstraňování hudební
negramotnosti. Jeho práce obohacuje Orffův hudební
systém, především v postupech, jak rozvíjet hudební schopnosti, dovednosti
a hudební myšlení. Andrea Sangiorgio se zamýšlel také
nad úkoly vědecké práce v oblasti elementární hudební výchovy. Podle něj
je úkolem pedagogického výzkumu, aby hledal koherentních integraci obsahů, cílů
a postupů v různých aspektech elementární hudební pedagogiky. Rakouská
pedagožka z Orffova hudebního institutu Mauela Widmer
(Salzburg) upozornila na několik
metodologických způsobů, jak objasnit problematiku muzikálnosti.
Představila vlastní způsob, jak je možné
komunikovat muzikálností v kolektivu.
Při hudební činnosti vytváří tzv. „kreativní pole“, jehož kvalitu ovlivňuje
každý člen kolektivu svými individuálními schopnostmi. Pracuje
s nehomogenními skupinami dětí s různými psychickými potřebami. Děti
spojuje velký zájem o hudbu. Všechny
dostávají prostor ke svému hudebnímu projevu. Ten je postupně kolektivem uznán
a akceptován V tomto smyslu dochází k rozvoji dětské muzikálnosti a dalších osobnostních hodnot. Adri de Vugt
z Holandska je hlavním garantem
evropského projektu „me Net
Gruppe2“, který řeší problematiku
vzdělávání a výchovy malých dětí. Další účastníci jeho otevřeného fóra Susan Young (Exeter), Ruth Schneidewind (Wien), Blanka Knopová
(Brno) a Constantijn Koopmann (The Hague) diskutovali o
odborných otázkách hudebního vývoje, představovali zajímavé hudebně pedagogické
koncepce práce s hudebně talentovanými dětmi, hovořili o kulturních rozdílech ve výchovném prostředí u
nejmenších dětí, představovali projekty ve svých zemích a rovněž i vyzývali
k prohloubené mezinárodní spolupráci. V podobném tónu zněly též mnohé
další příspěvky, např. Zuzany Slavíkové
(Prešov), Víta Gregora (Praha), Libuše Tiché (Praha), Sture Brandstroma (Luell), Pepy Michaelides (Nicosia), Airi Liimets
(Talin), Very Banki (Budapest) nebo Branky Rotar Pance (Maribor).
Tematický celek s názvem
Profesionální příprava pedagogů pro práci v předškolních zařízeních a
v základních školách soustředil pozornost na poslání vysokých škol v přípravě pedagogů.
Přítomní si kladli otázky, zda jsou vysoké školy pedagogického směru vždy
schopny kvalitně připravit budoucí učitele v oblasti hudební výchovy? Jak
připravit kvalitní učitele hudební výchovy pro nejmenší děti? Jak posílit velký
význam hudební výchovy v našich školách?
Například Ruht Schneidewind (Vídeň)
charakterizovala poslání elementární
hudební pedagogiky na univerzitě ve Vídni. Tzv. „elementární muzicírování“
tvoří jednotu a zapojuje děti do aktivní hry. Různé formy činnosti aktivují patřičné oblasti lidského vnímání a
vyvolávají smyslové a emocionální prožitky, které předcházejí poznání. Toto
elementární muzicírování vede postupně k větší samostatnosti a
k formování osobního vztahu k hudbě. Heinz Fuglistaler
(Basilej) představil systém elementárního vzdělávání učitelů pro základní školy
v Bazileji, které nabízí Basilejská hudební
akademie. Ta poskytuje absolventům diplom ze základní hudební pedagogiky. Výuka
vychází z hudebního sluchu a
zaměřuje se v elementární podobě na pět okruhů: zpěv a řeč, poslech, základy
hry na hudební nástroj, hudební pohyb a tanec a vzdělání v hudebních
pojmech. Důraz akademie klade na vzájemné propojování těchto oblastí. Základní
filozofií pedagogického vzdělávání je, že děti se zmocňují hudby vlastními
činnostmi. Live Deckers (Eupen) zdůraznila potřebu, aby hudební vzdělávání pro
nejmenší děti bylo organizováno na vysokých školách. Přiblížila velmi zajímavý
systém spolupráce mezi školami a hudebními tělesy a ukázala na několik
kvalitních příkladů ve Francii, Německu a v Belgii. Předseda Evropského
svazu konzervatoří, hudebních akademií a
vysokých hudebních škol Martin Prchal (Ultrecht
přiblížil možnosti evropské spolupráce v oblasti umělecké pedagogiky. Zazněla i velmi kritická
stanoviska. Například Eleonóra Baranová (B. Bystrica) hodnotila
vysokoškolskou přípravu studentů v oboru Učitelství pro mateřské školy ve
Slovenské republice. Konstatovala, že v tomto studiu dochází
v současné době k expanzi pedagogických a psychologických disciplin ve
vysokoškolských učebních plánech. Zvláště jsou diskriminované discipliny, které
přinášejí studentům praktické vědomosti
a dovednosti. Felix Belo (Banská
Bystrica) potvrdil, že ve vzdělávání učitelů na vysokých školách je příliš
mnoho didaktiky. Studenti vědí, jak mají učit, ale dobře neovládají obsah učiva
a praktické hudební dovednosti. Podle Felixe Bela vede správný vývoj
k dětskému rozumu přes emoce, přes jejich srdce. Nejvhodnějším způsobem je
umění a zvláště hudba. Zazněly i další velmi kritické připomínky.
V současné době dochází dokonce i ke skrytým formám „likvidace“ hudební
výchovy. K tomuto tématu se uskutečnila mezinárodní beseda pod vedením Ireny Medňanské (Prešov).
Aktivně v ní vystoupili Ivan Poledňák (Olomouc),
Renate Heinisch (Baden-Wu“rttemberg), Daniel Šimčík (Prešov)
a Gabriela Konkol
(Gdaňsk). Beseda odhalila radikální úpadek kontaktu dítěte se živou
hudbou. Konstatovala, že materiálně a konzumně zaměřený současný život velkého
počtu rodin vede k oslabování výchovné
funkce rodiny a téměř eliminuje tzv. rodinného muzcírování.
U dětí zaznamenáváme citový deficit a
v jejich kulturním vývoji skutečnou bídu. Veškerá odpovědnost dnes bohužel
přechází do mateřských a základních škol, které ale nemohou kvalitně suplovat
rodinu a také uspokojivě zabezpečit rozvoj hudebních schopností u celé dětské
populace. Navíc je třeba odsoudit politiku úsporných opatření v nových
zemích EU, které neustále redukují právě umělecké vzdělávání. Výzkumy ukázaly,
že zdravý vývoj osobnosti je možné zabezpečit jen tehdy, když racionální a
emocionální složky budou v rovnováze. Proč tedy musí kulturní pracovníci a
učitelé hudby na všech školských stupních, včetně škol vysokých stále bojovat
proti otevřeným nebo skrytým formám likvidace hudebnosti ve školství (například
proti slučování předmětů hudební a výtvarné výchovy)? Vysoké školy v České i
Slovenské republice připravující budoucí učitele dětí v předškolním nebo
mladším školním věku mají ve své práci rovněž rezervy, především
v utváření praktických hudebních dovedností. Na vysokých školách je totiž
více času věnováno odborným pedagogickým disciplinám a didaktikám než
praktickým hudebním disciplinám. Ovšem bez kvalitního zpěvu učitele nebo jeho
hry na hudební nástroj není možné očekávat kvalitní hudební výuku dětí
v mateřských a základních školách. To by si měli uvědomit všichni tvůrci
studijních programů a stále nepodřizovat vzdělávací cíle ekonomickým faktorům!
Je snad ekonomický deficit ve společnosti závažnější než kulturní? Tematický
celek doplnily zajímavé výsledky
výzkumů v prostředí základních nebo vysokých škol nebo velmi pěkné
metodické inspirace pro spolupráci mezi školami. Zazněly v podání
například Marijany Kokanovic (Novi Sad), Liz McCoulough (Northumbria), Nopi Telemachou (Cyprus), Birgit Jank (Potsdam), Rineke Smilde (Holandsko), Nesrin Kalyoncu (Turecko) a dalších.
Tematický
celek s názvem Hudebně pedagogické
náměty pro spolupráci mezi školou a rodinou postavil řadu „mostů“ mezi
rodinu a školu. V této oblasti je dominantní osobností bývalá členka
Parlamentu EU Renate Heinisch
(Německo), která nyní pracuje v Evropském
hospodářském a sociálním výboru (EWSA). Usiluje o to, aby hudební a kulturní
vzdělávání dětí stálo ve středu výchovných a vzdělávacích snah nejrůznějších
orgánů a organizací v Evropské unii. Ve svém příspěvku nastínila systém
spolupráce mezi rodiči, prarodiči, vychovateli, učiteli a vědci, který uvádí
v činnost v Německu a v dalších zemích. Gabriela Konkol (Gdaňsk) představila
zajímavý výzkum o rodinném zázemí vynikajících hudebníků. Většina z nich
měla rodiče, kteří se o hudbu velmi zajímali nebo ji aktivně provozovali.
Gabriela Konkol se domnívá, že sociální a emocionální
vyzrálost rodičů má rovněž vliv na
budoucí hudební zaměření dětí. O
zajímavém projektu Nadace Roberta Bosche
s názvem „Koncerty pro celou rodinu“ hovořil Mathias Rietschel (Mu“nsterland). Viera Grohová (Poprad) a Jaroslav Vereb (Poprad)
představili projekt, který je
inspirativní pro dobrou spolupráci mezi rodiči, mateřskými a základními
školami. Zaměřuje se mimo jiné i na tvorbu dětských písní a muzikálů a společné
muzicírování. Zajímavé náměty vnesly do
vztahu mezi školou a rodinou referáty
např. Anity Lehmann (Rzesów).
Miloš Kodejška
(Praha) a Libuše Novotná (Praha)
zase představili výuku cizích jazyků v Jazykovém studiu ROLINO. Čerpají
své metodické inspirace z rodinného prostředí a tvořivě při tom využívají
nejrůznějších múzických dovednosti.
Do tématického zaměření kongresu s
názvem Zajímavé zkušenosti ze školských
systémů v zemích EU se přihlásil velký počet referentů. Účastníky
kongresu zaujal hudebně výchovný systém v České republice a na Pedagogické
fakultě UK v Praze, který přednesla Jana
Palkovská (Praha), ale měli možnost získat
informace o systémech v Maďarsku, v Polsku, v Rusku, ve Slovinsku, v
Nizozemí, v Belgii, ve Švédsku, na Kypru, v Řecku nebo
v Turecku. Účastníci kongresu se také seznámili s velmi zajímavým
projektem Victora Flüssera,
který se uskuteňuje v několika zemích Evropy.
Koordinuje ho European Association
for Music in Hospitals and Marc
Bloch University of
Strasbourg. Ve svém vystoupení Victor Flüsser názorně demonstroval, že hudba představuje
významný terapeutický prostředek v léčebném procesu, například
v nemocnicích.
Pro každého učitele jsou nejcennější praktické podněty a
inspirace. Proto poslední tématický
celek byl nazván Prezentace materiálů pro hudební výchovu. Sešlo se jich opravdu mnoho. Z nejzajímavějších
uvedeme hudebně pedagogický projekt Děti a hudba od Metodeji Schneiderové (Prešov), Kráčejme společně od Daniela Šimčíka (Prešov),
východoslovenské folklórní inspirace od Anny
Derevjaníkové (Prešov), hudební tvorbu pro děti
od Jaraja Hatríka (Bratislava).
Pražský kongres obohatily i doplňkové
programy: V průběhu kongresových
dnů bylo možné navštívit dvě výstavy učebnic, hudebnin,učebních pomůcek a
nejrůznějších didaktických materiálů. Přivezli je na ukázku účastníci ze svých zemí. Druhá výstava byla prodejní a
připravilo ji nakladatelství Helbling Verlag, které zaujímá hlavně v německy mluvících
zemích progresivní a vedoucí roli v prodeji hudební literatury. Pro
učitele hudby vydává i časopis „Mip-journal“.Velmi příznivě byly všemi účastníky hodnoceny
výkony hudebních souborů, které vystoupily na čtyřech koncertech
s vynikajícím programem. Byly to: Pěvecký soubor Bambini
di Praga, Dětská lidová
muzika Notičky z Řevnic u Prahy, dětský soubor bicích nástrojů Aries z Liberce, slovenský folklórní soubor Limbora z Prahy a Smíšený komorní soubor z PedF UK v Praze. Doplňkový program kongresu tvořily
kromě exkurze po kulturních a historických památkách Prahy také hospitace
v pražských školách dne 13.5.2005, a to v mateřských školách Sluníčko a
Srdíčko v Praze 5, v Základní škole s rozšířenou hudební výchovou Gen. Fajtla v Praze
Na závěr uvedeme pražské stanovisko prezentované představiteli
evropských hudebních a kulturních svazů (Josef Schiedegger
a Franz Niermann- EAS,
Martin Prchal a Rineke Smilde-Association Europeénne des Conservatoires, Academies de Musique et Musikhochschulen, Ruth Jakobi- European Music Council, Míla Smetáčková-Česká hudební společnost a dalších významných
osobnosti ze zemí EU). Připojili se k němu také členové generálního
sekretariátu a prezidia světové organizace ISME (International Society for
Music Education) v čele s prezidentkou
Liane Hentschke.
Všichni zdůraznili, že evropský integrační proces dnes nutně potřebuje kromě
politiky a ekonomiky kvalitní kulturní výchovu. Tento proces sjednocuje
hospodářské a politické síly a kulturu
profiluje jako mozaiku
nejrůznějších regionálních a národních
tradic, které vítají i rostoucí uvědomění vlastních hodnot a specifik.
Bohatství evropského celku totiž spočívá v umělecké a kulturní
rozličnosti. Pražský kongres přinesl informace o výměně informací o činnostech
hudebních a hudebně pedagogických spolků a organizací v regionálním, republikovém
i mezinárodním smyslu. Společným zájmem všech je společensky posilovat význam
hudební výchovy ve školách, rodinách a zkvalitňovat systém vzdělávání budoucích
učitelů hudby na vysokých školách v Evropě a mnoho dalších témat.
Představitelé specifikovali i formy
podpory projektům, které flexibilně vznikají mezi řešiteli v různých zemích. Smyslem příštích
evropských kongresů bude zkvalitňovat systém mezinárodního výzkumu a spolupráce
ve vytyčených oblastech. V průběhu kongresu bylo zvoleno nové prezidium
EAS v čele s prezidentem Franzem Niermannem z Vídně.
Významným aktem byl podpis smlouvy o
spolupráci mezi evropskou organizací EAS a světovou organizací ISME dne 14.5.2005. Pražský hudební kongres EAS byl
významným akcentem v rozvoji hudební výchovy a mezinárodní spolupráce
hudebních vědců, učitelů a studentů. Proto se podle slov bývalého prezidenta
EAS Josefa Scheideggera „ohlas hudebního kongresu
v Praze rozšíří do celé Evropy!“
doc. PaedDr. Miloš KODEJŠKA,CSc.v.r.
vedoucí mezinárodního kongresového výboru EAS,
Univerzita Karlova v Praze, PedF
Poznámka:
Kongres podpořila Grantová agentura Univerzity Karlovy v Praze,
Mezinárodní višegradský fond v Bratislavě, EAS
v Bruselu, Rakouské kulturní fórum v Praze, Ministerstvo školství
mládeže a tělovýchovy v Praze a Jazykové studio Rolino
v Praze. Podporu neposkytl Fond rozvoje vysokých škol ČR v Praze.
Studentské forum 2005
Evropský vysokoškolský prostor
22
studentů z dvanácti evropských států byli účastníky 3. studentského fóra,
které probíhalo 10.-12. května 2005 v Praze. Studenti se ve svých
diskusích zaměřili na následujích pět aspektů
evropského vysokoškolského prostoru:
1.
Třístupňový studijní systém
2.
Teorie a praxe ve vzdělávání
3.
Pěstování mezinárodních kontaktů
4.
Evropský kreditní systém ECTS (European Credit Transfer System)
5.
Pedagogická praxe
V následujícím textu budou jednotlivé závěry
Studentského fóra, vycházející ze současných evropských systémů studia hudební
výchovy, podrobně rozebrány. Přinášejí nápady a přání studentů, kteří se Studentského
fóra účastnili, a zabývají se budoucím vývojem a spoluprací evropských vysokých
škol v souvislosti s výukou hudební výchovy.
1.
Třístupňový studijní systém
Závěry
Boloňské deklarace z roku 1999 vyzvaly univerzity ke změně studijních programů
ve smyslu jejich rozvržení do tří navazujících stupňů: bakalářského,
magisterského a doktorandského studia. V mnoha zemích má být toto
uspořádání teprve zavedeno. Na školách, kde už třístupňový studijní cyklus
funguje:
-
by měl být dán
jasný profil absolventa bakalářského studijního programu;
-
by absolventi
bakalářského studijního programu měli mít garantovánu možnost studia
v následném magisterském programu;
-
by měla existovat
flexibilita návaznosti bakalářského studijního programu na další obory nebo
na jiné katedry v magisterském studijním programu;
-
by měla být
součástí studia už od 1. ročníku bakalářského studijního programu praxe, neboť
je důležitou součástí studia učitelství hudební výchovy;
-
by měla fungovat
možnost výměny doktorandů v rámci jejich studia na univerzitách po celém
světě.
2.
Teorie a praxe ve vzdělávání
-
Bakalářský
studijní program by měl být tvořen z 50%
praktickými a z 50% teoretickými předměty.
-
Dostatečná
integrace pedagogické praxe v rámci studia od samého začátku je
rozhodující v přípravě studentů pro jejich budoucí profesi učitelů hudby.
Týká se nejen studentů hudební výchovy, ale také budoucích učitelů hry na
nástroj a zpěvu.
-
Teoretické a
praktické předměty by na sebe měly vzájemně navazovat.
Praktické
studium by mohlo pokrývat následující předměty:
-
výuka hry na
nástroj a výuka zpěvu (individuální lekce)
-
působení ve
sborech, orchestrech, jejich vedení
-
pedagogická praxe
-
rozvoj
pedagogických dovedností v rámci hlasové výchovy, dramatické výchovy atd.
Studium teoretických předmětů by se mohlo opírat
zejména o následující předměty:
-
hudební teorie a
dějiny hudby
-
intonace
-
didaktika a
metodika
-
psychologie a
etika
3.
Mezinárodní kontakty
Výměna studentů v rámci Evropy je velmi důležitá.
V současnosti existuje řada možností, jak získat studijní zkušenosti
v zahraničí. Přesto by měla u jednotlivých výměnných zahraničních programů
vzrůst jejich propagace a měla by být vyvinuta společná síť s praktičtějšími
informacemi týkajícími se postupů při získání stipendií apod. Současná
dostupnost právě takovýchto informací není dostatečná. Velice vítanou by byla
možnost pedagogické praxe v zahraničí.
Dalším
aspektem mezinárodních kontaktů, který by se měl dále rozvíjet, jsou výměnné
pobyty vysokoškolských pedagogů. Na mnoha institucích trvá značný zájem o
učitele ze zahraničí, a to nejen o jejich krátkodobé, ale také dlouhodobé
působení.
V evropském vysokoškolském prostoru by
měl existovat jednotný administrativní systém, který by pomohl studentům i učitelům
získávat informace jednodušším způsobem a využívat příležitostí, jež
mezinárodní kontakty nabízejí.
4.
Evropský kreditní systém ECTS
ECTS
(European Credit Transfer System) nebyl zatím zaveden ve všech evropských zemích. To
způsobuje problémy zejména těm studentům, kteří se snaží převést kredity ze
studia v rámci jedné instituce do druhou. Účastníci Studentského fóra
doporučují následující:
-
Evropský kreditní
systém by měl být vnímán jako systém, jenž umožňuje porovnávat skutečnosti,
které jsou na různých univerzitách rozdílné.
-
Na univerzitách
by měly být s ohledem na zahraniční studenty zavedeny a důsledně
dodržovány studijní dohody.
-
Celkově by mělo
na jednotlivých institucích vzrůst povědomí o ECTS a jeho významu v rámci
studentského výměnného systému.
5.
Pedagogická praxe
Zkušenosti studentů z různých evropských zemí
s pedagogickou praxí jsou velmi rozmanité. Stejně tak velmi rozdílné jsou
názory ohledně obsahu pedagogické praxe.
Studentům
hudební výchovy by bylo ku prospěchu začínat s pedagogickou praxí již
v počátcích studia. Praxe by jim umožnovala získat zkušenosti s výukou ve třídě vedle teoretického studia.
Pedagogická
praxe je velmi důležitou součástí studia učitelství. Existuje pro to řada
důvodů:
-
rádcovská role
třídního učitele ve škole, kde je student na praxi, ovlivňuje studentův
postupný vývoj a eventuální úspěch v jeho studiu
-
díky setkávání se se žáky studenti kladou otázky, reflektují a hodnotí
vlastní výuku, vytvářejí vazby mezi teorií a praxí
-
zkušenost
z pedagogické praxe zvyšuje studentům sebedůvěru v jejich vlastní
schopnost vyučovat
-
pokud je
pedagogická praxe zavedena již v počátcích studia, studenti mají možnost
ověřit si, zda skutečně mají schopnost efektivně komunikovat s dětmi, a
podle toho se také rozhodnout, zda je pro ně učitelství tou skutečně pravou
volbou
Závěry 3. studentského fora byly prezentovány delegátům
Evropského hudebního kongresu 13. května 2005 v Praze. Účastníci
Studentského fora doufají, že jejich nápady poslouží jako základ k dalším diskusím
o evropském vysokoškolském prostoru a přispějí tak k jeho zlepšení.
Mgr.Jiřina Jiřičková, doktorandka na K Hv PedF UK