Hudební výchova v České republice

1. Úvod

Hudební výchova patří v České republice k všeobecnému vzdělání. Jejím cílem je připravit žáky na osvojení si krásy a humanistického obsahu hudebních děl a na aktivní podílení se na hudebním životě. Dělí se na tři hlavní směry: na všeobecně vzdělávací hudební výchovu, na speciální hudební výchovu a hudební výchovu budoucích profesionálů.

Hudební výchova má v Česku staletou tradici. Již na farních školách ve 14. století byl zpěv stejně tak povinný jako čtení, psaní a počty. Význam hudby a zpěvu zdůraznil ve svém díle světoznámý pedagog Jan Amos Komenský /1592-1670/, autor výroku "Hudba je pro nás to nejpřirozenější". Rozkvět muzikálnosti v Čechách v 18. století popsal ve svém cestopisu Angličan Dr. Charles Burney. Toto souvisí s obrovskou vlnou českých hudebníků, kteří se výrazně podíleli na rozvoji evropské klasiky. Ve dvacátém století se hudební výchova rozvíjela pod vlivem umělecké výchovy /Lichtwar, Ruskin/, reformní pedagogiky a díla J.A. Komenského. Již v roce 1930 zveřejnil Prof. Dr. Vladimír Helfert svůj spis "Základy hudební výchovy na všeobecně vzdělávacích školách", kde je vědecky zdůvodněna nutnost všeobecné hudební výchovy. V roce 1934 byla v Praze založena Společnost pro hudební výchovu, která inspirovala myšlenku založit ISME. Podobné cíle dnes sledují Česká hudební společnost, Hudební mládež Česka a Unie českých pěveckých sborů, jež sjednocují milovníky hudby každého věku bez profesionálního omezení.

2. Všeobecně vzdělávací hudební výchova

 2.1 Základní školy

Každý žák 1.-9. třídy má jednu hodinu hudební výchovy týdně. Obsah těchto hodin tvoří zpěv a hraní, improvizace a pohyb s hudbou, ale také poslech a zpřístupnění hudebních děl různých směrů. K tomu patří pocit radosti při kontaktu s hudbou a také předání základních znalostí z hudební teorie a dějin hudby. Vyučování hudby na základních školách navazuje na hudební základy z mateřské školy, kde jsou zpěv, poslech a muzicírování úzce spjaty s hrou a pohybem.

2.2 Základní školy s rozšířeným vyučováním hudby

Na těchto školách /momentální počet je 40/ je hudební výchova vyučována v rozsahu čtyř až šesti hodin týdně. To zahrnuje dvě hodiny všeobecně vzdělávací hudební výchovy, jednu hodinu výuky hry na nástroj a jednu hodinu sborového zpěvu. Podle místních podmínek k tomu mohou ještě eventuelně přibýt dvě hodiny komorní nebo orchestrální hudby. Na práci těchto zařízení, která disponují vynikajícími mládežnickými soubory, se podílejí odborní učitelé základních a uměleckých škol.

2.3 Gymnázia

Na gymnáziích si studenti mohou zvolit v prvním a druhém ročníku buď hudební nebo výtvarnou výchovu v rozsahu dvou hodin týdně. V rámci hudební výchovy jsou v úzkém spojení se zpěvem, poslechem hudby a muzicírováním vyučována také fakta o životech a dílech skladatelů, poznatky z hudební teorie, nauka o formách, nauka o nástrojích, dějiny hudby a estetika. Ve třetím a čtvrtém ročníku se ve vyučování pokračuje formou estetické výchovy, která zahrnuje teorii a reflexi umění i mimoumělecké sféry. Bohužel tato estetická výchova je nepovinná. Přesto si mohou absolventi všech čtyř ročníků hudební výchovy zvolit tuto jako maturitní předmět.

Vedle hudební výchovy ve škole mají studenti mnoho možností věnovat se hudbě, např. působením ve sborech, orchestrech nebo rockových skupinách atd.

 3. Speciální hudební výchova

 3.1 Základní umělecké školy

Síť základních uměleckých škol /dnes asi 400 zařízení v zemi/ nabízí studentům možnost získat speciální vzdělání v jednotlivých uměleckých oborech /hudbě, výtvarném umění, literatuře, tanci nebo divadle/. Někteří se stanou amatéry, ti talentovaní pak mohou ve studiu pokračovat na středních uměleckých školách a konzervatořích. Vyučování se koná v odpoledních hodinách ve volném čase studentů. V hudebním oboru mají tři hodiny týdně. Jednu hodinu individuální výuky hry na nástroj nebo zpěv, hodinu skupinového vyučování hry v souboru nebo zpěvu ve sboru a hodinu hudební nauky. Žáci mohou své výkony porovnávat při koncertech a postupových zkouškách, mladí talenti na vyhlášených mezinárodních soutěžích /Concertino Praga, Virtuosi di pianoforte, Kociánově houslové soutěži a dalších/. Vítězství jim otevírá cestu k profesionální kariéře.

Jelikož návštěva základní umělecké školy je věcí dobrovolnou, je třeba zaplatit malé školné. Kromě toho v Česku působí také soukromé umělecké školy a privátní učitelé hudby.

4. Hudební výchova budoucích profesionálů

4.1 Konzervatoře, hudební akademie, univerzity

Vzdělávání pro umělecká povolání probíhá na konzervatořích nebo na hudebních fakultách akademie muzických umění. Konzervatoře nabízejí úplné středoškolské vzdělání s maturitou, akademie vysokoškolské vzdělání s titulem magistr umění. Vzdělávání hudebních vědců a pedagogů se děje na univerzitách. Studium je zakončené promováním na magistra filozofie nebo pedagogiky, po rigorózních zkouškách mohou absolventi získat titul doktor filozofie nebo doktor pedagogiky.

4.2 Vzdělávání hudebních vychovatelů a učitelů hudby

Vzdělávání hudebních vychovatelů a učitelů hudby v Česku probíhá na pedagogických /filozofických/ fakultách a na hudebních akademiích /aprobace pro konzervatoře/ a sleduje jak praktické tak teoretické aspekty. Hudební výchova pro mateřské školy se studuje tři roky na pedagogických fakultách /bakalářské studium/, hudební výchova pro základní školy a gymnázia se obvykle studuje v kombinaci s mateřštinou nebo cizím jazykem, od roku 1990 také v kombinacích hudební výchova s výukou hry na nástroj, hudební výchova s dirigováním sboru, což absolventům umožňuje působit také na školách s rozšířenou výukou hudební výchovy a na základních uměleckých školách, což bylo dosud doménou hudebních akademiků. Studium pro odborné učitele a učitele gymnázií trvá pět let, pro učitele základních uměleckých škol čtyři roky. Studijní plán pro učitele základních škol a gymnázií ji soustředěn na čtyři oblasti: 1. hudebně-historické a estetické disciplíny /dějiny hudby, hudební estetika, folkloristika, hudební sociologie, hudba pro děti a mládež/, 2. pedagogicko-psychologické disciplíny /hudební pedagogika, hudební didaktika, hudební psychologie/, 3. teorie hudby /nauka o harmonii a polyfonii, hudební nauka o formách a analýze děl, nauka o nástrojích/, 4. praktické předměty /intonace a poslechová analýza, sborový zpěv a vedení sboru, klavír, melodické nástroje, zpěv/. Kromě toho jsou studentům k dispozici rozmanité fakultativní kurzy, jako např. základy kompozice, seminář o populární a rockové hudbě, dějiny umění, hra na varhany a harmonium, výpočetní technika v hudbě a vyučování, praxe v orchestru a sboru.

Související praxe probíhá v devátém semestru, vždy čtrnáct dní na základní škole a čtrnáct na gymnáziu. Praktické dovednosti získávají studenti již v pátém semestru, když se jako hospitanti seznamují s vyučováním, školními listinami a provozem školy.

5. Koncepce a metody

Mohutné změny v materiálním a duševním životě naší civilizace si žádají také odpovídající změny v cílech a obsahu hudební výchovy. Výchovný princip orientovaný na činnost se stále více přibližuje ontogenezi žáka, tomu, co je mu blízké, čím žije, o čem sní. Takovéto vyučování je tvořeno celkem muzikálně-estetických aktivit a dialektickou jednotou přijetí, verbalizace a kreativity. Toto umožňuje dítěti realizovat samo sebe jako tvořící subjekt, jako pozorovatele a kritika, a to ve smyslu Komenského triády vnímání, myšlení a konání.

Proto je od sedmdesátých let věnována větší pozornost kreativitě a polyestetické integraci, od roku 1989 jsou tyto principy povinně zakotveny v učebních osnovách.

Zpracoval PhDr. Václav Drábek, CSc.
Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, Katedra hudební výchovy
Česká republika