NOVÁ ŠKOLSKÁ REFORMA V ČESKÉ REPUBLICE

V roce 2001 zahájila česká vláda reformu školství, jejíž koncepce je obsažena v tzv. Bílé knize (viz Národní program vzdělávání v České republice,Praha 2001). Hlavní cíl reformy řízené Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy s Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze jako odborným garantem spočívá v přechodu od centrálního řízení škol k jejich spolurozhodování při výchovném procesu, ve změně orientace výuky od předávání hotových poznatků k jejich samostatnému vyhledávání, hodnocení a praktickému využívání. Klíčové kompetence se zaměřují v souladu s celoevropským trendem na schopnost učení se, řešení problémů, komunikaci, pracovní činnosti a kooperaci. Ostatní kompetence rozvádějí konkrétní specifika jednotlivých vzdělávacích oblastí.

Obory výtvarná,hudební a dramatická výchova spadaly až dosud pod společný název estetická výchova, který sice zdůrazňoval jejich výchovný aspekt, avšak na úkor jejich specifického poslání v oblasti poznání, hodnocení a komunikace. Nové označení oblasti Umění a kultura využívá jistého respektu, který tento pojem u odborné i širší veřejnosti požívá k zvýšení prestiže celé oblasti. Nadto umožňuje její nový obsah značnou variabilitu přístupů jak v náplni, tak v učebních metodách a formách.

Na základní škole jsou hlavními nositeli této oblasti obory hudební a výtvarná výchova, do nichž vstupují v různých formách i další obory, např. literatura a dramatická výchova. V gymnáziích se tak děje v povinně volitelných předmětech výtvarná a hudební výchova, v třetím ročníku pak v novém oboru Umělecká tvorba a komunikace.

Hudební výchova v rámci oblasti Umění a kultura

Hudební výchova vede žáky k chápání umělecké i populární hudby, k jejímu adekvátnímu vnímání a využití jako specifického nástroje komunikace. Každý žák 1.-9.třídy základní školy má 1 hodinu hudební výchovy týdně. Její koncepce sleduje setkávání žákyň a žáků s hudbou v podobě hudebních her (mateřská škola), v podobě práce s hudebním materiálem (hudební dílna), ale také v podobě vhledu do hudby jako nositelky různých společenských funkcí (2.stupeň ZŠ). Již na základní škole se uplatňuje polyestetická integrace, resp. spojování hudby s ostatními druhy umění, částečně i multimediální integrace propojující umění a estetické jevy s širokou oblastí přírodních a společenských věd.

Všechny tyto oblasti směřují k podstatě integrované hudební výchovy na gymnáziu v rozsahu 2 hodin týdně. Jedná se o výuku zabývající se tvorbou uměleckých děl jako znakových systémů (analýza materiálu a struktury), o estetické, psychologické a sociální aspekty tvorby (umělecké druhy a žánry, analýza významu a hodnot umění, analýza potřeb, konzumu a trhu) a konečně o uvedení studentů do teorie komunikace (sféra prezentace a interpretace umění).

Nově zařazené kreativní semináře představují hlubší sondy do určité problematiky. Zvláštní pozornost by při tom měla být věnována právě procesu vzniku nových paradigmat, resp. proměn znakových systémů tak, aby studenti uměli uvádět tyto změny do vztahu k pluralitě uměleckých vyjádření, k mnohostrannosti životních situací, v nichž je umění zakotveno a aby se tak umění mohlo stát součástí smysluplného utváření jejich vlastního života.

Obsah seminářů lze rozdělit do tří hlavních oblastí:

1.Reflexe umělecké tvorby, teorie a kritiky

2.Tvořivé a experimentální činnosti

3.Multimediální a multikulturní projekty

Vhodný rámec tvoří také celoškolní nebo celoroční projekty, které umožňují, aby učitelé různých oborů preferovali vzájemně spjaté myšlenky a pojmy, nebo, aby se jeden učitel zabýval cyklicky jistým aspektem integrovaného tématu ve všech třídách.

Bohužel je tento předmět - Umělecká tvorba a komunikace dosud nepovinný, avšak přesto je možné, aby si absolventi všech tří ročníků oboru Umění a kultura zvolili hudební nebo výtvarnou výchovu jako maturitní obor.

Rámcové vzdělávací programy pro základní školy a gymnázia jsou v současnosti ověřovány na více než padesáti pilotních školách, aby se zjistilo, zda jsou tyto školy schopny vytvořit na základě rámcových dokladů (rámcového kurikula) vlastní vzdělávací programy.

Zpracoval PhDr. Václav Drábek, CSc.
Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, Katedra hudební výchovy
Česká republika