KONFERENCE - TEORIE A PRAXE HUDEBNÍ VÝCHOVY VI

Zveme na šestý ročník doktorské konference v Praze v listopadu 2019 - další informace »


Srdečně zveme na letní vzdělávací kurzy pořádané Společností pro hudební výchovu ČR v srpnu 2017 - další informace »


Zdravice pana Franze Niermanna, prezidenta EAS »
V Praze ve dnech 12.-13. 11. 2015 - další informace »


Letní dílna hudební výchovy (LDHV) 2015

V týdnu od 15. do 22. srpna 2015 se uskutečnil již 26. ročník LDHV pro učitele hudební výchovy všech stupňů vzdělávání z celé republiky – letos se jednalo o jubilejní 10. ročník konaný v Liberci v ZŠ a ZUŠ Jabloňová. Více »


K aktuálním problémům hudební výchovy

Předmět hudební výchova je v České republice povinným vyučovacím předmětem od prvního do devátého ročníku základní školy. Za tento stav ale musí učitelé hudební výchovy stále bojovat, protože od roku 2007 může ředitel základní školy spojit hudební výchovu například s výtvarnou výchovu, může ji sjednotit do bloku hudebně estetických předmětů. Řediteli to dovoluje tzv. Opatření ministra číslo 15523/2007-22. Existence předmětu hudební výchova je proto v České republice v ohrožení a představitelé hudebního a kulturního života se snaží o to, aby se hudební výchova vyučovala důsledně samostatně. Hudební výchova se vyučuje podle platného celostátního programu s názvem Rámcové vzdělávací programy pro základní vzdělávání. V této oblasti existuje významná aktualizace. V listopadu 2013 se učitelé hudby domluvili na Standardech pro vzdělávací obor hudební výchova, které bude respektovat ministerstvo školství a jeho inspekční orgány. Standardy vymezují vědomosti a dovednosti, které musí dosáhnout všichni žáci v pátém a v devátém ročníku základní školy. Do praxe se uvedou ve školním roce 2014/2015.

O lepší koordinaci a zvýšení úrovně hudební výchovy pečují v České republice Společnost pro hudební výchovu ČR pod vedením předsedy Dr. Jana Prchala a také Visegrádský hudební tým, který za Českou republiku vede doc. Miloš Kodejška z Univerzity Karlovy v Praze. Velmi významná je iniciativa Katedry hudební výchovy Pedagogické fakulty UK v Praze, která pořádá doktorandské konference Teorie a praxe hudební výchovy z iniciativy prof. Jaroslava Herdena. Poslední se uskutečnila v listopadu 2013 v budově ministerstva školství v Praze pod záštitou EAS a Mezinárodního visegrádského fondu. Konference se zaměřují na pomoc učitelům hudební výchovy ve všeobecných školách. Hlavní myšlenky předních odborníků a doktorandů budou vystaveny na českých webových stranách EAS v češtině a v angličtině. Pro hudební vzdělávání spatřujeme jako velmi důležitou publikaci - SEDLÁK, F. - VÁŇOVÁ, H. Hudební psychologie pro učitele. Praha : Karolinum, 2013, ISBN 978-80-246-2060-2 Velmi důležitou publikaci představuje CRHA,B.- SEDLÁČEK,M.- KOŠUT,M.- JURČÍKOVÁ,T.-PRUDÍKOVÁ,M. Výzkum hudebních preferencí vysokoškolské mládeže. Brno: Masarykova univerzita, PedF, 2012, ISBN 978-80-210-6103-3.

V České republice se každoročně v měsíci lednu scházejí zástupci všech vysokých škol připravující učitele hudby a diskutují o koordinaci výchovy a vzdělání na vysokých školách. V současné době kritizují, jak vědecké grantové agentury přenášejí výzkum na hudební katedry vysokých škol, nedávají dostatečný obsahový prostor pro praktickou hudební výchovu. Usilují o to, aby hudební katedry řešily muzikologické otázky. Fakulty pak nemají čas, aby se zabývaly skutečnými potřebami budoucích učitelů ve školách. Studenti a absolventi často poukazují na to, že je nutné, aby vysoké školy lépe připravily absolventy po stránce praktických hudebních a metodických dovedností. V této souvislosti ve dnech 7. a 8. 11. 2014 připravuje Univerzita J.E. Purkyně v Ústí nad Labem mezinárodní hudebně výchovnou konferenci s názvem Hudební výchova pro 3. tisíciletí, která se uskuteční u příležitosti 80. výročí založení Společnosti pro hudební výchovu České republiky a také Roku české hudby.

V souvislosti s uplatňováním pedagogické reformy v České republice chceme vyzvednout formu celoživotního vzdělávání učitelů hudby prostřednictvím tzv. Letní dílny hudební výchovy v Liberci (Severní Čechy) , která se mnoho let uskutečňuje pro všechny zájemce a hlásit se mohou i ze zahraničí.

Celkově lze konstatovat, že hudební vzdělávání má v České republice kvalitní úroveň, vynikající tradice a hudební osobnosti. Vítáme podporu prezidia EAS pro pořádání Visegrádských doktorandských konferencí. Velmi si vážíme blízké spolupráce učitelů hudby tak zvaných visegrádských zemí – Česka, Polska, Slovenska a Maďarska. Doporučujeme zájemcům se o uvedené problematice blíže seznámit na českých webových stranách EAS.

doc. PaedDr. Miloš Kodejška , CSc.
Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, Katedra hudební výchovy
Česká republika


Zdůvodnění zavedení tzv. Umělecko-estetické kompetence do systému všeobecného vzdělávání v České republice

V současné době je třeba uhájit postavení a význam esteticko výchovných předmětů v celkovém profilu vzdělávání od předškolního věku dětí až po jejich dospělost. A v době probíhající pedagogické reformy v České republice je velmi potřebné včlenit do seznamu klíčových kompetencí tzv. UMĚLECKO-ESTETICKOU KOMPETENCI. Filozofie pedagogické reformy, která vychází ze čtyř pilířů vzdělávání (učit se poznávat, učit se jednat, učit se žít společně, učit se být), je logická a reflektuje současné pedagogické trendy, především personalismus, sociokonstruktivismus, integrativitu a polyestetickou koncepci vzdělávání a výchovy. Rámcové vzdělávací programy mají dnes definovány v ČR cíle a úkoly. Je ale často problém v jejich upřímném plnění ve školách všech stupňů. Estetická výchova v českém školství má stále nižší autoritu, kterou je třeba všemi možnými způsoby posilovat. V systému vzdělávání proto podtrhujeme právě doplnění klíčových kompetencí o Umělecko- estetickou kompetenci.

Zdůvodnění:

Esteticko- umělecká kompetence má právo na svou existenci jako samostatná a klíčová kompetence, nikoli jen participující v rámci již existujících, jako jsou kompetence k učení, k řešení problému, komunikativní, sociální a personální, občanská nebo pracovní. Toto téma je nyní velmi závažné v souvislosti se zlepšením vztahu dětí a mládeže i dospělých k uměleckým hodnotám, což souvisí s celkovou společenskou kulturou. Rozvoj citu a smyslu pro krásu, krásno je významnou hodnotou zdravého duševního i duchovního života. Které jiné discipliny ve všeobecném vzdělávání mohou naplnit ideje mezinárodní komise UNESCO „Vzdělávání pro 21. století“ v oblasti rozvoje duševního a duchovního života dětí a mládeže než právě oblasti umělecké výchovy?

Pro každého člověka jsou prožitkové estetické hodnoty velmi podstatné. Jsou důležité rovněž pro jeho duševní zdraví, podněcují pracovitost a vůli pozitivně řešit zadané úkoly. Umění přináší člověku vyšší hodnoty existence. Je to poselství určitého Řádu světa, který dítě od útlého věku až po dospělost poznává. Prostřednictvím svého vlohového základu s ním sdílí smysluplný (polyestetický) kontakt a nebo nesdílí, což následně vnáší do jeho životních projevů osobnostní disharmonii. Pochopit existenci jevů, které jaksi převyšují kognitivní (rozumový) potenciál, by bylo možné právě prostřednictvím této kompetence. Umění, které vstupuje do citlivého vědomí mladého člověka, se stává zprostředkovatelem tohoto dialogu. Je ho nutné podněcovat v celém ontogenetickém vývoji. A to zejména proto, že člověk je například v hudební činnosti každou sekundu aktivní ve smyslu technickém i prožitkovém. Podobné je to i v dalších uměleckých oblastech.

Proto je důležité, aby byl člověk od svého dětství záměrně veden k přijímání umění aktivními formami, aby se učil rozumět jeho výrazovým a formotvorným prostředkům a znal i historické souvislosti. O to musí v moudré společnosti pečovat nejenom škola, ale také kulturní instituce. Činnostní pojetí umělecké výchovy podněcuje člověka i k vlastní tvorbě - rozvíjí jeho tvořivost a celou škálu citů, prožitků – nejenom uměleckých, ale i sociálních, duševních a duchovních. Při uměleckém vnímání a prožívání (apercepci) dochází k prohlubování emocionálního prožitku, který se ještě násobí při zapojování většího počtu smyslů a v integraci s jinými múzickými nebo i dalšími mimouměleckými aktivitami. Tak se utvářejí zcela bezprostředně postoje – relativně trvalé hodnoty v osobnosti. Vždyť osobnost je právě integrace všeho, co má pro člověka smysl, k seberealizaci ve vztahu ke společenskému prostředí, ale i k sobě samotnému (sebehodnocení, sebedůvěra, sebetvorba). Umění tuto osobnost obohacuje o významnou dimenzi – cit a smysl pro krásu celého životního spektra, pro které člověk žije a pracuje, v němž naplňuje svůj život. Umění je garantem duchovního rozvoje (vhledu) člověka a celé společnosti - pokud ho zprostředkovávají skutečně kvalitní osobnosti. Proto absence Umělecko- estetické klíčové kompetence zeslabuje účinek celé pedagogické reformy.

Pohled na současný stav všeobecného hudebního vzdělávání v ČR z koncepčního pohledu Rámcových vzdělávacích plánů v roce 2015:

Protože nemůžeme zatím mluvit o samostatné Umělecko-estetické kompetenci, můžeme se zabývat jen otázkami, jak hudební výchova přispívá k utváření zmíněných ostatních klíčových kompetencí (komunikativní, sociální a personální, občanské, pracovní, k učení a k řešení problémů). Podle Rámcově vzdělávacího programu je hudební výchova spolu s výtvarnou a dramatickou výchovou zařazena do oblasti Umění a kultura. Nemusíme hovořit o významu kultury, umění nebo hudby. Ten je evidentní a historií i současností dostatečně prokázán, třebaže nenaplněn. Autoři Rámcově vzdělávacího programu se ve svém dokumentu dostatečně nevěnovali tomu, jakým způsobem právě hudba jako specifický druh umění rozvíjí klíčové kompetence. Vyšli z toho, že hudební výchova vede k porozumění hudebnímu umění a k rozvoji žákovy hudebnosti a že hudební činnosti jsou velmi důležité. Hudebnost žáka se má poznat podle určitých dovedností sluchových rytmických pěveckých, intonačních, instrumentálních, hudebně pohybových, hudebně tvořivých a poslechových. Právě od těchto dovedností pak odvozují své výstupy.

V českém dokumentu tím dochází k určitému zmenšení autority discipliny hudební výchova ve všeobecném školství. V okolních visegrádských zemích vysvítá obdobné nebezpečí. Je to především proto, že pro školy jsou povinné pouze očekávané výstupy a volba konkrétního učiva není závazná, povinná. Rámcové vzdělávací programy základního vzdělávání nabízejí učivo doporučené. Je na učiteli, na učitelském kolektivu, co si z doporučeného učiva vybere. Takže v konečném důsledku to může znamenat omezení hudebních činností v  základním školství v České republice. Proto kvalita hudebního vzdělávání pro základní školství na vysokých pedagogických školách je rozhodující pro kvalitu praxe na základních školách.

V roce 2013 došlo k dohodě mezi učiteli českých základních škol o „nepodkročitelnosti“ základních limitů vědomostí a dovedností u dětí v 5. a v 9. ročníku základní školy. To spatřujeme jako užitečný signál k dalšímu zkvalitňování hudebního vzdělávání v ČR. Uvažujme o tom, jak zlepšit a přizpůsobit výuku této situaci. Mysleme na aktivity pro naše učitele v praxi! V tom je současný příklad kulturně výchovné a umělecké činnosti Západočeského kraje pro děti všech školských stupňů opravdovou výzvou k následování.

doc. PaedDr. Miloš Kodejška , CSc.
Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, Katedra hudební výchovy
Česká republika

 


Historie a současnost Společnosti pro hudební výchovu (od roku 1934)

Společnost pro hudební výchovu byla založena 11. června 1934. Hlavním programem byla péče o rozvoj hudebního cítění a vzdělání u mládeže a dospělých, zejména v širokých lidových vrstvách. Společnost pro hudební výchovu 1. zajišťovala mezinárodní styky, 2. měla na starost hudební výchovu na všech typech škol v ČSR, 3. měla za úkol povznesení hudebního života nejširších vrstev národa, 4. byla administrativním a organizačním centrem.

Sekretariát byl umístěn v budově Ministerstva zahraničních věcí v Praze. Činnost byla financována z mimořádných fondů ministerstev zahraničí a školství, z rozpočtu hlavního města Prahy i kanceláře prezidenta republiky a četných dárců našich i ze zahraničí. Společnost pro hudební výchovu nebyla úřadem, neměla výkonnou moc, byla poradním orgánem. Podporovala všechny nové vyučovací proudy v hudební výchově, reprezentanty české hudební kultury, soutěže pěveckých sborů, podněcovala využití hudby jako léčebného prostředku apod. Hlavními osobnostmi prvního výboru z roku 1934 byli Kamil Krofta (ministerský předseda), Jaroslav Jindra, Zdeněk Nejedlý, Vladimír Helfert a další osobnosti meziválečného politického a kultního života.

Společnost pro hudební výchovu se zasloužila o přípravu a realizaci I. Mezinárodního hudebního výchovného kongresu, který se konal v Praze 4. – 9. dubna 1936. Bylo pozváno 22 států, pět se omluvilo a tři neodpověděly. Z fašistického Německa proto nemohl přijet pozvaný hudební odborník Carl Orff. Hlavním heslem kongresu bylo „výchova hudbou k humanizmu“ jako reakce na hrozící fašismus. Slavnostní zahájení se konalo v budově parlamentu ČSR. Kongres zahájil osobně tehdejší ministerský předseda Krofta, který byl předsedou Společnosti pro hudební výchovu.

Přítomnost hudebních pedagogických autorit z celého světa umožnilo vzájemné poznání různých systémů hudební výchovy a hlavně některých úspěšných metod, které sloužily ke zvýšení hudební kultury. Tento kongres dal podnět k založení Mezinárodní centrály hudební výchovy v Praze, která se stala inspirací pro založení dnes významné organizace International Society for Music Education (ISME). Rezoluce, která vyplynula z I. Mezinárodního kongresu v Praze, má mnoho společného se současnými požadavky ISME.

Na podzim roku 1938 Společnost pro hudební výchovu ukončila svou činnost. Jaroslav Jindra uchoval celý archiv v a ten tak šťastně přečkal 2. světovou válku. 29. 1. 1951 se sešlo mimořádné valné shromáždění zástupců bývalé Společnosti pro hudební výchovu a dalo návrh na dobrovolné rozejití. Navrhlo předat jmění České akademii věd a umění. Tento návrh byl tehdejšími politickými činiteli přijat.

30. března 1965 byl vytvořen při Svazu československých hudebních skladatelů přípravný výbor nové Společnosti pro hudební výchovu. A 29. září 1967 došlo v Praze k ustanovení Československé společnosti pro hudební výchovu. V jejím čele stál Jan Hanuš a cílem bylo získávání zkušeností, zlepšování přípravy učitelů hudební výchovy ve všech typech škol.

V roce 1991 se stal předsedou vedoucí katedry hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy prof. Jaroslav Herden, který předal štafetu předsednictví současnému předsedovi PaedDr. Janu Prchalovi z Liberce. Společnost pro hudební výchovu v současnosti zahrnuje několik komisí – např. pro předškolní hudební výchovu, pro hudební výchovu na ZŠ, pro základní školy s rozšířenou výukou hudební výchovy. Každá komise má svůj až pětadvacetičlenný výbor ze zástupců všech regionů. K programům, které pořádá Společnost pro hudební výchovu, patří např. mezi učiteli velmi populární vzdělávací semináře, kde si pedagogové ověřují nové metody, postupy, vyměňují si zkušenosti a mohou se setkat s mnoha odborníky. Společnost spolupracuje s významnými hudebními pedagogy z České republiky a ze Slovenské republiky. Předseda Dr. Jan Prchal spolupracuje s Národním koordinátorem EAS Dr. Milošem Kodejškou a pravidelně se účastní visegrádských doktorandských konferencí, které pořádá Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze.

doc. PaedDr. Miloš Kodejška , CSc.
Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, Katedra hudební výchovy
Česká republika

 


K aktuálním problémům hudební výchovy

Doufám, že se shodneme v tom, že centrem našeho zájmu a bádání je školní hudební výchova, kterou na základním stupni školství prochází ze zákona celá populace. Předmět hudební výchova by měly obsahovat všechny školní vzdělávací programy jako povinný vyučovací předmět v prvním až devátém ročníku. Záměrně jsem užil kondicionálu, neboť v důsledku velmi nešťastného Opatření ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kuchtové (Čj. 15523/2007-22) tomu tak v řadě případů není. Skutečnost, že se v některých základních školách hudební výchově ve všech ročnících nevyučuje, je prvním z aktuálních problémů, na který Společnost pro hudební výchovu České republiky po celou dobu platnosti tohoto zásahu do Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání upozorňuje. Je nutno si stále připomínat, že existence předmětu hudební výchova je v permanentním ohrožení a velmi snadno by mohl být jako samostatný vyučovací předmět pohlcen módními pseudovýchovami nebo rozmělněn v blocích esteticko-výchovných předmětů. Nejen z tohoto důvodu jsou velmi důležité a potřebné Standardy pro základní vzdělávání, v tomto případě Standardy pro vzdělávací obor hudební výchova. Měl jsem tu čest být vedoucím pracovní skupiny, která letos na jaře pracovala zde na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy České republiky na jejich přípravě v součinnosti s Národním institutem pro další vzdělávání. V současnosti vytvořené standardy procházejí připomínkovým řízením a prostřednictvím diskusních kulatých stolů se k nim mají možnost vyjádřit pedagogové z praxe. Standardy mimo jiné vymezují nejnižší, nepodkročitelnou úroveň kompetencí, kterých by měli dosáhnout všichni žáci pátých a devátých ročníků základních škol. Při vypořádávání připomínek, kterými pedagogická veřejnost reagovala na zveřejněný pracovní materiál, vyplynulo, že standardy přinášejí problém spíše vyučujícím, než žákům. Musím zdůraznit: nekompetentním vyučujícím. Proto jako druhý z aktuálních problémů uvedu nedostatečnou přípravu učitelů na pedagogických fakultách. Řada absolventů je po nástupu do praxe konfrontována s problémy a situacemi, na které nejsou připraveni, neboť na ně nebyli během studia připravováni a nedokážou je adekvátně řešit.

Zde vystupuje do popředí důležitost a nezastupitelná role dalšího vzdělávání pedagogů, které může mnohem flexibilněji reagovat na aktuální problémy školní hudebně výchovné praxe a nabízet možná řešení. Těmito a dalšími problémy a otázkami se bude zabývat program mezinárodní hudebně výchovné konference Hudební výchova pro 3. Tisíciltí, která se u příležitosti 80. Výročí založení Společnosti pro hudební výchovu České republiky a Roku české hudby uskuteční ve dnech 7. a 8. 11. 2014 na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a na kterou vás již nyní srdečně zvu. Konferenci pořádá Katedra hudební výchovy Univerzity Jana Evangelisty Purkyně společně se Společností pro hudební výchovu České republiky.

Závěrem bych rád zdůraznil, že je nezbytné všemi dostupnými prostředky upozorňovat na důležitou roli hudební výchovy ve vzdělávacím systému, její nezastupitelnou roli ve formování osobnosti mladého člověka, jeho hodnotového systému a vkusu a zároveň prezentovat veškeré příklady úspěšné pedagogické praxe. Domnívám se, že přes určitou obecnou skepsi lze prohlásit, že právě hudební vzdělávání obecně má u nás velmi dobrou úroveň, velmi bohatou a inspirativní minulost a je – řečeno dnešním slovníkem – konkurenceschopné i v mezinárodním měřítku. Dovolte mi nyní, abych na závěr svá slova dokumentoval dvěma ukázkami. V loňském roce se Společnosti pro hudební výchovu České republiky podařil kousek vpravdě husarský: téma školní hudební výchovy se objevilo v hlavních vysílacích časech ve zpravodajských relacích České televize (24. 08. 2012 - Události a Události, komentáře), což se dlouhá léta nikomu nepodařilo. Druhou ukázkou je rovněž prezentace výsledků kreativního přístupu k předmětu na Letní dílně hudební výchovy 2013, které se tradičně koná v Liberci. Tento týdenní a svého druhu zcela jedinečný kurz je akreditován Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a je určen pedagogům všech typů škol. Uvidíte krátký sestřih závěrečného koncertu, který je jedním z výstupů pětidenní intenzivní, ale inspirující a ve většině případů zábavné práce v jednotlivých dílnách a kroužcích a podává důkaz o rozmanitosti forem práce, metodických postupů a žánrové pestrosti – což je přesně to, co současná hudební výchova vyžaduje.

PaedDr. Jan Prchal
Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
Pedagogická fakulta, Katedra hudební výchovy
Společnost pro hudební výchovu České republiky